Hledám tě dlouho.

Vidím tě v každé usměvavé tváři.

Vzápětí mě přikryje satén stesku,

při poznání hořké mýlky.

Slyším tě všude,

ale to jen vánek ševelí mezi listy.

Cítím tvou vůni,

která se rozplývá ve smyslech fantazie.

Proč nejde ručičky času nastartovat

na zpáteční dráhu?

Chtěla bych za tebou,

ale zároveň tu cestu podniknout nechci,

mé poslání není naplněno.

Vím? Možná.....

Počkej na mě.

Prosím.

Snad se jednou opět najdeme

a pronikneme nekonečnem.